Rok 2005 byl ve znamení dvojího jubilea. To první, známé a oficiální říkalo, že je to 75 let od vzniku Masarykova okruhu. To druhé bylo malé a zcela soukromé. Moje čtyřicátá návštěva Velké ceny. Bylo tedy jasné, že to chce oslavu obojího. Jenže jakou? Mělo by to být něco takového, abych na to hned tak nezapomněl. Ale co?
Nápadem mi vypomohl můj přítel Lahváč, který mezi tím praštil s učitelováním a nastoupil na místo sportovního redaktora v blanenské redakci regionálního deníku Rovnost. Dělal tehdy zrovna rozhovor s manažerem týmu Blata WCM Josefem Liškou a požádal mě, abych mu pomohl s přípravou otázek. Tento tým se tehdy horečně připravoval na vstup do světa Moto GP a protože sídlil v Blansku, nebylo od věci seznámit s jeho činností a záměry čtenáře blanenské přílohy Rovnosti – Týden u nás.
Tak jsem na tu Lahváčovu nabídku kývnul. On je veliký příznivec sportu, aktivně hrál fotbal, angažuje se ve florbale, má přehled o všech Olympiádách, jen ten motosport ho jaksi minul… Dál to tedy pokračovalo přesně podle rčení -podej prst a ukousnu ti ruku až u samé pr….Věci nabraly na obrátkách. Brzy totiž následovalo další interwiev v sídle týmu, ke kterému jsem byl přizván.Tak jsem se s panem Liškou seznámil tak říkajíc z oči v oči. Už to byl pro mě zážitek sám o sobě.
Lahváč však kul železo, dokud je žhavé a přišel s nápadem uspořádat soutěž, ve které by čtenáři osvědčili svoje znalosti o motocyklových závodech v Brně a o týmu Blata WCM, který by do soutěže věnoval suvenýry a jako hlavná cenu pro vítěze pak pozvání do týmového boxu na páteční treninkový den při Grand prix v Brně. No a samotnou realizaci soutěže mi Lahváč okamžitě hodil na hrb, neb usoudil, že zrovna já jsem ten pravý “znalec”. Za tímto účelem jsem byl “povýšen” na externího spolupracovníka redakce se slovy – a teď se předveď!
“Nejprve napíšeš článek o historii závodů mistrovství světa v Brně, pak vymyslíš otázky pro čtenáře, shromáždíš odpovědi , soutěž vyhodnotíš a oznámíš nám jméno vítěze. Hotovka!” zavelel Lahváč. Pic kozu do vazu! Nic nepomohla moje chabá výmluva, že o motorky nebude mít fotbalovo-hokejové čtenářstvo zájem a že celá soutěž skončí fiaskem. “Vsadím se s tebou o deset piv, že zájem neprojeví víc než patnáct lidí”, zazněla moje nabídka.k uzavření sázky. – ” Aby ses nedivil. Radši nemudruj, sedni a piš!”
Když jsem pak po nocích sepisoval článek, vymýšlel otázky a pravidla, napadla mě kacířská myšlenka. – Není toto právě to, o co mi původně šlo? V rámci svých omezených možností přispět svojí troškou do mlýna oslav toho jubilea? Já, obyčejnej fanda z Horní Dolní bych to stejně líp nevymyslel a tak jsem vlastně Lahváčovi v duchu poděkoval, ačkoliv nahlas jsem mu neřekl nic, ještě by pýchou praskl a kdo by ten sajrajt uklízel. Během měsíce, co soutěž probíhala formou testu, mi chodily SMS zprávy s odpověďmi. Neskonalou “radost” jsem měl zejména z těch půlnočních z neděle na pondělí. Kupodivu, ač otázky nebyly zas tak lehké, většina odpovědí byla správná.
Nakonec se soutěže zůčastnilo skoro šedesát čtenářů z různých koutů Moravy, neboť od blanenské reakce ji převzalo i brněnské ústředí Rovnosti. Sázku o piva jsem tedy prohrál, ale vůbec mi to nevadilo, zvlášť po té, co nás společně s vítězem soutěže pozval manažer Liška na setkání s majitelem týmu WCM, panem Peterem Cliffordem, z jehož rukou obdržel vítěz dárek pro fandu nejcenější, visačku VIP a to rovnou na celý víkendový program, včetně nedělního závodu! Jen zcela skromně podotknu, že stejnou visačku jseme obdrželi i my dva s Lahváčem. Když to tedy vezmu kolem a kolem, těch několik bezesných nocí a pár popsaných listů stálo za to!
